A já jsem se zamilovala tak, jak člověk usíná: pomalu a pak najednou docela

3. září 2014 v 15:51 | B. |  Something about my ass
Hodně dlouho jsem tady nebyla.
Už je mi osmnáct a když koukám na věci, co jsem tady produkovala, docela se stydím :) :D
Od těch dob co jsem tady byla se hodně změnilo.

Kluci, které jsem tady řešila? Kdo to sakra je? Říkám si skoro :D
Zjistila jsem co jsou zač, nebo jsem zjistila, že nechápu proč sem je chtěla :) :D

Ale k nadpisu.. "A já jsem se zamilovala tak, jak člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." ano, Hvězdy nám nepřály. Miluji tu knihu a i film je krásný. A zrovna tahle věta.. přesně to se mi stalo. Potkali jsme se na diskotéce. Několikrát. Byl o dva roky starší a strašně zajímavý. Nebyl to typický hezounek, byl spíš tichý, nijak nevyrazný. Bavil se s kamarády a nikoho jiného si moc nevšímal. Co se stalo, začali jsme se nějak postupně bavit s jeho kamarády, s ním. A jednoho sobotního večera jsme skončili sami dva na baru. Líbali jsme se. Další večer zase, a pak zas a zas. Najednou ke mně přijel. Potom ještě s kamarádem, který jel za mojí kamarádkou a pak zase on sám. Najednou u mě byl do rána. A další týden zase. A pak zase. Najednou u mě spal v pátek i v sobotu a najednou sem spala i já u něj. Všichni nás začali brát jako pár a mi sebe taky. Jela jsem s ním k jeho babičce a pak i k druhé. Jsme spolu už skoro rok a je to nejkrásnější rok mého života. Chci, aby to bylo na furt. Doufám v to.
Jen je mi strašně líto, že se můžeme vidět jen o víkendech. Jindy on pracuje a já studuji...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama