Červenec 2012

my memorial songs // moje vzpomínkové písničky

30. července 2012 v 15:35 | Beth" |  World of music
Tumblr_laue3yao6t1qdj6v9o1_500_large
Berte to, třeba jako inspiraci, co k poslechu ..
A berte to tak, že si u toho můžete počíst, co to pro mě znamená ..


something like friendship // něco jako přátelství

28. července 2012 v 16:54 | Beth" |  Something about my ass
1425240-7-1331736322553_large
Asi každý má kamarády, ale nikdo nemá tak úžasné jako já .. teda opravdu mi to tak čím dál častěji přijde.
Asi málokdo má kolem sebe partu kluků, kteří jsou schopni se kvůli vám poprat, aby vás ochránili. Kteří jsou schopni kvůli vám nachodit vd a kilometry tam a zpátky, v jakýmkoliv počasí. Takoví Ti, kteří neodejdou ani když je odháníte, protože vědí, že je potřebujete, i když nechcete, aby vás viděli v stavu v jakém vás právě pozorují..
Když jsem se 27.prosince 2012 probudila, netušila jsem, co se ten den stane. Netušila jsem, že až půjdu stou mojí Vobludkou na Elefantku, že potom an jedněch lavičkách potkám partu lidí .. většinou se takle lidem v partě rači vyhnu, ale bylo jich pár, od vidění jsem je znala .. šli jsme tam. A najednou, slovo dalo slovo a .. bylo to jako by jsme se znali odjakživa. Ještě ten den, jsme blbnuli jak malé děti. Nosili se na zádech a tak. Měli tam sebou hruškovici, nebo co .. dali sme si pár loků, ale už měli jen zbytek, tak jsme došli ještě pro Jelzina. Další den, jsme to zopakovali. V ten den jsem .. měla něco se svým momentálním nejlepším kamarádem ;D Dlouho si z nás dělali kvůli tomu srandu .. ale už přestali .. je zajímavý, že i potom se dokážeme úplně normálně bavit? Možná, ale to, že se z něj stal můj nejlepší kamarád s kterým jsem schopná deně prospat pět hodin v noci na Facebook i přesto, že jsme spolu ještě před dvěma hodinama byli? .. On patří k nejhodnějším klukům, které znám .. stejně jako většina těch z naší party.
Jsme tam různě rozpárování (teda já sem free.. vim, že jeden mladý muž, by neměl nic proti, kdyby mohl tohle změnit, ale .. to je jedno :D), ae zároveň višchni spolu. Každej s každym už si dal pusu.. dá se říct, že hodně z nás mělo něco s někym z nich .. ale furt proplouváme životem spolu. Nejsme hodní. Jsme ti, kterých bychs e jako malá děsně bála. Ale zároveň vím, že máme meze, přez které nejdeme. Že máme srdce a že oni všichni jsou strašně hodní!
Tohe nesmí skončit, protože oni jsou druhé já. Občas si opravdu říká, že někdo nahoře musel chtít, aby jsme se potkali .. vlastně, někdy? Skoro pořád si to říkám. Tohle jinak být nemůže, protože se z toho nenápadného setkání nabalila úžasná parta lidí, která spolu tráví veškerý volný čas. Bazén párty, přespávání, oslavy, rozlučk, hromadný depky .. všechno.

MILUJU JE! <3



Dětství dnes a tehdy..

17. července 2012 v 16:13 Small, crazy writer
Tumblr_m6rs23ev6w1r7g9kvo1_500_large
Neříkejte mi, že jsem jediný člověk milující tenhle film. Tenhle film, který můžu vidět snad tisíckrát.
Film o naději, lásce a životu v tehdějších letech. A ty léta, z tohohle pohledu, vypadají krásně, nemyslíte?
Není najednu stranu krásné, být ta čistá holka? Žádnej alkohol, drogy, sex a tak? Že jí všechno začne až opravdu v dospělosti? Není to dětsví potom opravdu delší? A krásnější?
V tomhle světě to už asi nejde. Mám skvělou partu, to jak se chováme už v našem věku je jedna věc. Nevadí mi to. Je to paráda, ale bylo by (alespoň pro mě) krásné, mít tu možnost, cestovast časem. Moci prožít život v různých etapách času. 30. léta, 40. léta, 50. léta .. měla pro mě prostě svoje kouzlo. Chtěla bych je vyzkoušet. Už jenom kvůli tomu dětství ..
Dětství bez elektroniky, dětství bez facebooku..

Your wish ..?

14. července 2012 v 19:21
Sometimes it feels like nobody gets me ..








Trapped in a world where everyone hates me ..

forever with you // navždy s Tebou

14. července 2012 v 17:12 | Betty |  Small, crazy writer

Melissa

Když jsem zemřela, bylo mi 17. A důvod? Jedna diskotéka a "trošku" připitý řidič. Kamarád. V autě jsme byli čtři. Řidič vyvázl bez zranění a ostatní jenom lehce potlučeni. Já, na místě spolujezdce, jsem strom nabrala přímo. Nepamatuji si skoro nic. Jenom bolest a pak tmu. A pak najednou obrovské světlo. Vzbudila jsem se jenom proto, že mě něco tlačila do zad. Byla jsem na to "něco" strašně naštvaná. Spalo se mi nádherně. Když jsem se zvedla, zjistila jsem, že jsou to obrovská a bílá křídla. Naprosto čistě bílá a překvapivě lehká křídla. Nemohla jsem se tou nádherou přestat kochat..

Thomas

Když jsem zemřel, bylo mi 18. A zemřel jsem jenom proto, že řidič autobusu usnul nebo co. Netuším, kdo všechno přežil a kdo ne. Jenom si pamatuji, že jsem seděl vedle nějaké malé dívenky. Nic jiného. Z úžasného spánku, mě probrala bělostná záře. otevřel jsem oči a naproti mě stála nádherná dívka. Měla andělská křídla a blonďaté, zářivé a dlouhé vlasy. Netoužil jsem po ničem jiném, než jí po vlasech pohladit. "Vítej v nebi" usmála se a já myslel, že jsem se zbláznil. "Neboj, je to všechno pravda.. jsem tady jen chvíli. Neboj se. Všechno Ti vysvětlím." řekla. "Mimochodem, jsem Melissa", představila se.

Thomas ..
"Mell" usmál jsem se na - teď již mojí - andělskou dívku. Chviličku mi trvalo, než jsem jí uvěřil, ale nakonec se to přecejenom stalo. Byla to pravda, byl jsem v nebi, zemřel jsem. Mell tady byla jen asi o měsíc déle než já.
Zemřela při autohavárii.
Jednoho dne, nebo jak to tady říct, jsme spolu potkali anděla, který neměl čistě bílá křídla jako my. Měl je skoro celé černé. "Proč ..?" zeptal jsem se Melissi. "Víš o různých zákazech, které tu jsou. A když je porušíš, černají Ti křídla .. a když Ti sčernají celá" odmlčela se. "Tak..?" pobídl jsem jí. Povzdechla si. "Stane se z Tebe padlý anděl. Skončíš v pekle" řekla.

Od té doby jsem si dával pozor. Zákazy tu byly různé. Hádky, sprostá slova. Ale také myšlenky, které se do nebe nehodí. Asi víte jak to myslím, ne? Jenže jak se má člověk, pardón anděl ubránit nepočestným myšlenkám, když má vedle sebe dívku tak krásnou, jako je Melissa? Muselo se to stát, jenže se stávalo čím dál častěji. Moje křídla byla čím dál tmavší, zatímco ty Melissiny byly stále naprosto čisťounké. Dělalo jí to obrovské starosti. "Nesmíš, musíš odolávat pokušení. Prostě MUSÍŠ, Tome!" začala na mě jednou i křičet. Jenže to prostě nešlo.
Když jsme se jednoho dne drželi za ruce a šli spolu po jednom z oblaků, neubránil jsem se další myšlence. A najednou všechno zčernalo. Mell zmizela a já netušil, kde jsem. Bylo tu horko, smrad, hluk.. po chvíli mi to došlo. Peklo.!

Melissa..
Když Tom zmizel, chvilku mi trvalo, než jsem se ze všeho vzpamatovala. Ale už nějakou dobu jsem měla v hlavě plán. Moje myšlenky na zemi, nebyly nikdy počestné, nebylo těžké, začít vzpomínat. A křídla rychle černala. Musela jsem prostě za ním. Z pekla prostě nebylo cesty, z nebe ano.
Po několika hodinách intenzivních vzpomínek křídla zčernala nadobro a já se propadla do tmy.
Hluk, teplo a smrad. To bylo všechno co jsem vnímala. Pomalu jsem otevřela oči. Byla tu špína, měla jsem opravdový ocas a rohy, nevěřila jsem svým očím. Když jsem se podívala před sebe, stál tam s úsměvem Tom. "Šéf mi pověděl, co vyvádíš. Počkal jsem si tady na Tebe." "Myslím, že tady to bude mnohem zajímavější" usmála jsem se na něj a začala ho vášnivě líbat.

on age doesn't matter in love // na věku v lásce nezáleží

14. července 2012 v 16:18 | Betty
Je to všude. Všude nám cpou, jak je věk v lásce nedůležitý. Jenže .. osobně si orpavdu myslím, že to rpavda není. A možná je to vlastně docela velká škoda, tedy to, že já to tak neberu, že nejdu myšlenkově se stádem a, že mi to také není fuk. Třeba by mohlo být všechno krásně jednoduché .. ale to je jedno. To teď není důležité.
Důležité je, že na tom věku záleží. Tedy teď určitě. V našem věku..
Nemyslím si, že muž - 34 a žena - 30 je něco divného. Naopak mi to přijde tak, jak má být. Jenže se na to koukněte o několik let dříve. Dívka - 14 a kluk - 18. Alespoň v našem městě, jsou to trochu jiné společenské okruhy. Ale dobře. Z vlastní zkušenosti mi to při věkovém rozdílu ještě o rok vyšším a v tomhle věku přijde nemožné. Prostě přujdou komplikace, přijdou naprosto rozdílné názory. Ale stále, to je jistá možnost.
Jenže .. co když to je opačně? Co když je starší ona? Mě to přijde strašně divné. Rok. Dobře .. možná ještě dva. Ale víc? To je .. divné. Před několika hodinami jsem listovala jedním nejmenovaným časopisem a objevila Sharon Stone. Je jí myslím 54 a jejímu příteli 37. Nepřijde vám to trochu uhodilé? Ale kdyby to bylo naopak, už to tak zvláštné není. Hezky zachovalí muž, typu George Clooney, nebo Bille Joe Armstrong, či Benjamin Kowalewicz a krásná dvacetiletá dívka? To už tak hrozivá představa není..
Nechci nikomu mluvit do svědomí, ale v tomhle je lidstvo dosti konverzativní. Ať se každý staví do jakékoliv pózy .. přesto u vnitř každého z nás, je ta bába z vesnice, která stojí narohu a pomlouvá pár, sedící opodál na lavičce. Jemu je totiž dvacet a jí dvaatřicet let ..

Series

14. července 2012 v 15:55 | Beth"
Takže milí zlatí. Do tohohto článku budu řadit dokazy, na články jiné. A to tak, že moje "série". Princip? Řekněme to asi takto. Bude tu vždy větší téma a na něj několik navazujících článků :)
Tak ať se můžete začíst :)


The biggest lies in history of the humanity // Největší lži v historii lidstva


Movies

My fuck time ;)

13. července 2012 v 19:13 Something about my ass
Jestli tu čekáte spisovnou češtinu a chytrý kecy, rovnou klikněte na na křížek ..
Jestli čekáte blog někoho normálního, tak na ten křížek klikněte radši dvakrát :)

Nesnáším a zároveň miluji představování. Jenže se pak většinou rozepíšu a je to na hovno ..
Takže asi takhle. Pokusím se, aby má sarkastická, nepříjemná a smradlavá osoba vystupovala na veřejnost co nejméně, ovšem za nic neručím. Nebudu tu slušná, ani spisovná - budu tu svá.
Miluju psaní, hudbu, kamarády, chlast, párty, koncerty a tak podobně ..
Jsem neustále hubnoucí a protivná, šestnáctiletá bytost, která netušéí pod jakou přezdívkou tady bude vystupovat a už vůbec netuší s jakou pravidelností, či vůbec sem bude chodit. Pokud ovšem ano, dočkáte se rozhodně jenom článků z mé hlavy, žádnej copyright. Vydím to možná na nějaký povídky .. jednu už mám děsně dlouho rozepsanoua teď mi nějak uvízla v hlavě .. možná se jí dočkáte. Pro začátek sem možná přesunu nějaký článek z minulého blogu, těžko říct.
Možná tady budou moje pocity, možná taky ne. Nevím.

Nevím co dál psát.
Možná tak .. vítejte.